OLEJOVÉ BARVY

Informace

Slevy

OLEJOVÉ BARVY

OLEJOVÉ BARVY - Historie vzniku olejových barev sahá hluboko do minulosti, avšak v umělecké tvorbě se olejové barvy začaly používat v 15. století. Do té doby se malovalo převážně temperou. Temperové barvy však nevyhovovaly kvůli svému rychlému schnutí. A tak umělci hledali barvy, které schnou pomalu, tak aby bylo možné pracovat s detailem a malb...

OLEJOVÉ BARVY - Historie vzniku olejových barev sahá hluboko do minulosti, avšak v umělecké tvorbě se olejové barvy začaly používat v 15. století. Do té doby se malovalo převážně temperou. Temperové barvy však nevyhovovaly kvůli svému rychlému schnutí. A tak umělci hledali barvy, které schnou pomalu, tak aby bylo možné pracovat s detailem a malbu opravovat. Toto kritérium olejové barvy splňují dokonale, schnou totiž pomalu a dlouho. Záleží na druhu a množství oleje, druhu použitého pigmentu a v neposlední řadě také na tloušťce a počtu vrstev. Vtip je v tom, že olejové barvy neschnou odpařováním, tak jako je tomu třeba u akrylu, ale oxidací oleje. Proces schnutí tedy může trvat velmi dlouho, i týden, měsíce ale třeba i dva roky. Záleží na druhu a množství oleje, druhu použitého pigmentu a v neposlední řadě také na tloušťce a počtu vrstev. Pokud malujeme technikou ,,alla prima", což v podstatě znamená namalovat obraz ,,na první dobrou", tedy celý a naráz, schnutí tak dlouho netrvá. Malba také bývá nejstálejší. Pokud malujeme ve vrstvách, musíme si na konečný výsledek počkat. Je nutné nechat vždy dokonale proschnout, respektive ztuhnout jednotlivé vrstvy. Pokud na dokonalé proschnutí nepočkáme, obraz nám zpravidla popraská, říkáme, že krakeluje.  Proč se tak děje? Olejová barva potřebuje ke svému schnutí kyslík, světlo a teplo. Působením těchto faktorů dochází k oxidaci oleje, barva nabírá kyslík a tím pádem tuhne. Tedy neschne, ale tuhne. Pokud však spodní ještě neztuhlou barvu uzavřeme další vrstvou, obraz nám prosýchá odshora. Vrchní vrstva ztuhne a proces postupuje ke spodním vrstvám. Ty oxidací nabobtnají a zvětší svůj objem. Vrchní vrstva nevydrží pnutí a začne krakelovat, tedy praskat. Popraskání barev. Toto samé pravidlo, tedy dlouhou dobu schnutí uplatňujeme i u závěrečného laku. 

Složení olejových barev:  Olejové barvy se skládají z pojiva a pigmentu. Pigment určuje vlastnosti barev. Pojivem jsou oleje,  běžně  se používá lněný olej nebo saflorový. Jde o vysýchavé mastné oleje, které jsou nejpříbuznější třeba slunečnicovému oleji. Poznámka na okraj, olejovou barvu můžeme také naředit třeba právě slunečnicovým olejem, ale jen trošku. Pamatujte, čím méně oleje, tím kratší doba schnutí. Dáváme jen minimální nutné množství oleje. Jde o to, aby mezi mikročástečkami pigmentu byly v barvě co nejmenší rozestupy. Čím více pigmentu (a méně oleje), tím je barva kvalitnější a rychleji usychá. 

Ředění olejových barev: Barvou z tuby se dá malovat přímo, někdy však je potřebujeme naředit. Provádíme buď ředidlem nebo pojivem.

Ředidla, různá ředítka:  Na trhu jich je nepřeberné množství. Ředidlo rychleji zasychá a z barvy se téměř odpaří. Používáme je v případě, že chceme mít řidší a tekutější barvu. Nemusíme jej však nutně používat k ředění barev. Ředidla mají totiž svou specifickou ,,vůni" a některým lidem může tato vůně vadit. Především alergikům. V současné době však již existují i ředidla a minerální lihy téměř bez zápachu. Dobré je používat ředidla k vymývání štětců.

Ředění pojivem, tedy olejem: Používáme vysýchavé mastné oleje, třeba lněný nebo saflorový. Pozor však na přeolejování barvy. 

Polymerovaný hustý lněný olej, tzv. hustý olej je určen k ředění barev, jeho nevýhodou však je, že je příliš hustý a do barvy se tak dostane příliš velké množství oleje a tím se ovlivní schnutí barev. Někdy je vhodnější použít surový lněný olej, který je řidší.

Damarový lak je závěrečný lak, který se dá v maličkém množství přidávat do barev ke zvýraznění lesku.

Podklad pro olejomalbu: Olejovými barvami malujeme na šepsované plátno, desky z MDF potažené šepsovaným plátnem nebo na speciální papíry. Hotová plátna zakoupíme ve výtvarných potřebách nebo si vyrábíme sami. Podrobněji popíšeme v kategorii Plátna.

Podmalba: Podmalbu provádíme tužkou (podkresba) nebo rychleschnoucí olejovou barvou. Vytvářet ji můžeme, ale nemusíme. Slouží nám především k vytvoření kompozice obrazu. 

Výběr základních barev: Obecně panuje názor, že nám postačí 3 základní barvy a to žlutá, červená a modrá. Z nich potom namícháme všechny ostatní odstíny. Je to pravda, ale ne tak docela. Výhodou je, že získáme odstíny jakoby tón v tónu a obraz působí uceleně a barvy spolu ladí. Většinou se nám však nepodaří namíchat žádanou barvu stejně. Není nutné zakoupit najednou všechny barvy, což by bylo poměrně nákladné, ale přesto se přimlouváme za doplnění alespoň pár odstínů navíc. Pro začínající bychom doporučili:

Běloba titanová - je nejpraktičtější.

Ze žlutých-Kadmium žluté střední (je sice jedovatá, o něco dražší, ale má krásný ostrý tón). Žlutá ze skupiny oxidů železa- železitá žluť nebo okr světlý. 

Z červených-Kraplak, což je univerzální červená, ale nenamícháme z ní všechny odstíny červené. Kadmium purpurové a Kadmium červené tmavé (jsou sice jedovaté, ale syté. Alternativou je permanentní červeň. Pomalu schne, ale je zářivější než kadmia. Je dobré mít i nějakou z řady železitých červení, např. anglická červená.

Z modrých: Základem je Ultramarin, ten jinou barvou nenahradíme. Dobré je mít i Kobaltovou modř, Kobalt tyrkysový.

Černá barva se příliš nepoužívá, ale nelze ji nahradit. 

Zobrazit

OLEJOVÉ BARVY Počet produktů: 210

Podkategorie

na stránku
Zobrazeno 1 – 12 z 210 položek
Zobrazeno 1 – 12 z 210 položek